Křenovice u Slavkova

Když líčí německý spisovatel Emil Ludwig ve svém díle o Napoleonovi bitvu tří císařů, říká: "...císař porazil oba své nepřátele a rázem proslavil p u s t o u, n e z n á m o u  plošinu na tisíciletí jménem 'plošina slavkovská'...". Tato vtipná charakteristika se týká i katastru naší obce, jehož zejména západní část byla v jedné fázi bitvy v samém jejím středu. Ale podívejme se, je-li tomu skutečně tak, aspoň pro nás, pro zdejší obyvatele.

Myslím, že většina z nás se domnívá, že náš kraj je jednotvárný, fádní, že nám nemá co říci svým někdy až stepnatým charakterem. Že je prostě nejen chudý na přírodní krásy, ale i po jiných stránkách, např. pro rekreaci a zábavu; a že je bohatý jen na řepu a na práci na polích. Přitom, přiznejme si, my bychom naše Křenovice rádi viděli na výsluní věhlasu. Máme tuto zdravou ctižádost asi všichni, a v domění, že tak činí jen světoznámá bitva u Slavkova, někdy až s přepjatou nedočkavostí se se v ní pyšně představujeme, když se před novými lidmi hovoří o původu, rodišti nebo bydlišti. A pak ještě, když chceme Křenovice povýšit, uvedeme jako zvláštnost, že mají dvě nádraží, naše moderní přednosti. To se ovšem nedoporučuje připomínat před cestujícími, kteří museli v minulých dobách stíhat vlakové spojení mezi oběma našimi chloubami, zvláště. bylo-li tak za plískanice. A co potom? Pak už zbývá jenom citový vztah k rodišti a pouto existenční.

Je to opravdu všechno? - Rozhlédneme-li se pečlivěji, zjistíme, že je tu předností víc, že to nejsou jenom ty, které jsem právě uvedl.

Jakub Trnka, Sborník Pod Mohylou míru, 1959