Z auta se před sebe díval skrz volant. Z některých diváckých míst se mohlo zdát, že si to zelená octavia maže bez řidiče. Michalovi Žáčkovi z Křenovic nebylo ještě deset let, když jel své první automobilové závody do vrchu, a po třech letech za volantem už dvanáctiletý nemá na svém kontě velká vítězství jen proto, že v jeho věkové třídě prostě nikdo jiný nejezdí.
V Maverick Rexcue Euro Cup hlavně Michal začal závodit už v loňském roce. díky promotéru a řediteli soutěže Aleši Gänsdorferovi dostal Michal výjimku aby mohl závody jet.
„Aleš Michala znal, takže věděl, že nahoru jezdí vedle mě a občas že ho pustím za volant, když se jezdilo zpět z kopce na start. Myslím, že poprvé to bylo ve Šternberku. S tou zelenou oktávií, krásný model z roku 1960, který jsem přivezl jako naprostý vrak. Při jízdě nahoru do ní prakticky není vidět, takže když pelášil dolů on, fanoušci byli u vytržení. Mysleli, že řídil i nahoru. Já jsem se nebál, že by to nezvládl. My jsme s Michalem měli dost natrénováno na polních cestách. Tu škodovku jsem chystal původně pro sebe. On měl minibika, ale to mu nestačilo. Prostě chtěl auto," říká otec mladého závodníka Přemysl Žáček.
Jeho syn zřejmě neměl jinou volbu, než se stát automobilovým závodníkem, i když i jiné sporty si zahraje rád. Žáček starší tvrdí, že v podstatě byl odkojený benzínem. „Když jsme s manželkou Vierou objížděli veteránské soutěže, tehdy ještě s bílou felicií, měl Michal půl roku a ona ho kojila v přestávkách mezi závody," vzpomíná otec.
Vzhledem ke svému věku potřebuje Michal pro závody stále zmíněnou výjimku a s tím bývá spojená i větší administrativa. Různá povolení, plné moci atd. K tomu teď pro Žáčka staršího přibyde příprava silnějšího vozu.Talent potřebuje jít dál.
„Já jsem taky už něco najezdil, ale říkají to i jiní odborníci. Tedy že Michal má velký cit pro auto i závodění. Že jezdí hlavou, a to je moc důležité. Třeba se Slavkově, když bylo na serpentinách hodně vody, téměř polovina jezdců poslední mokrou jízdu vzdala, ale on to zvládl zcela až nahoru bezpečně. Nebo nedávno v Hodoníně na Autosalonu. Přijela tam partička mladých Slováků se staršími škodovkami včetně vyladěných motorů a speciálních kol. Michal jel se starou stotřicítkou na vyřazených pneumatikách z pneuservisu. První dvě kola ti Slováci lítali do zatáček jako draci a měli nejrychlejší časy. Postupně ale shazovali kuželky a časy šly dolů. Naopak náš malej se kolo od kola lepšil. Takže potřebujeme silnější auto, předpokládám stodvacítku, ale bude to i otázka finančních možností, které nemáme zrovna nejlepší," upozornil Žáček starší.
O syna se prý vůbec nebojí. Dokonce má zajímavou teorii, na níž určitě něco bude. „Ptávají se hlavně manželky, jestli o kluka nemá strach. Odpovídám já, že je to bezpečnější, než ho pustit na ulici na kole," ujišťuje Přemysl Žáček.
Autor: Zdeněk Vlach
Uveřejněno: 28. prosince 2012
Se souhlasem převzato ze serveru www.vyskovsky.denik.cz