Křenovičtí chovatelé uspořádali v sobotu soutěž Hod křenovskou kládou. Siláci hodili devatenáctikilovou kládou
i víc než sedm metrů.
Obnovením dávné tradice z mládí je letošní ročník soutěže Hod křenovskou kládou, který se právě odehrává za vraty chovatelské základny v Sokolovské ulici v Křenovicích. Členové spolku ji uspořádali po dlouhých patnácti letech. Že nešlápli vedle, je znát už zdálky. Ze dvora je slyšet veselé povzbuzování účastníků.
„Naposledy jsme házeli v roce 1997. Ještě máme výsledky pro srovnání. Tenkrát soutěžilo deset lidí, letos je jich dokonce patnáct, takže jsme nadmíru spokojení," ukazuje předseda Českého svazu chovatelů v Křenovicích a hlavní organizátor soutěže Pavel Varta na vystavenou tabuli.
Původní kláda
Klání spočívá v tom, že účastníci musejí dohodit co nejdál asi dvoumetrovou kládou vážící zhruba devatenáct kilo. „Jde pořád o tu stejnou, se kterou jsme začínali házet v osmdesátých letech. Přečkala i patnáctiletou přestávku," vypráví předseda, zatímco kus dřeva vyrývá svou vahou při dopadu drny z trávníku.
A publikum čile fandí. Hod každého soutěžícího provází několik veselých, jadrných komentářů ze strany soupeřů i moderátora. Některé pokusy působí značně komicky. „Mohlo by se zdát, že nejdůležitější je síla, ve skutečnosti je to ale hodně o technice. Je důležité, aby kláda získala rotaci a při dopadu, když se jeden konec zaryje do země, se ještě převrátila tak, aby druhý konec výslednou vzdálenost nezkracoval," vysvětluje soutěžící Josef Kehm mladší.
Právě ten patří k letošním favoritům. „Poprvé jsem soutěžil před patnácti lety. Tehdy mi bylo teprve třináct, a už jsem skončil třetí. Obnovenou soutěž jsem si proto nemohl nechat ujít. Tenkrát to byl nečekaný úspěch, letos bych ale rád zvítězil," doplňuje Kehm mladší, který zatím dohodil nejdál.
Soutěž ale přilákala i přespolní hosty. „S hody kládou jsme začali v 1974 v Tuřanech. Jednou, myslím, že v roce 1983, tam dorazili i soutěžící z Křenovic, kterým se házení kládou natolik zalíbilo, že ho zorganizovali i ve své vesnici. A uchytilo se to. Navzájem jsme tyto soutěže navštěvovali, takže to bylo tak trochu i klání mezi obcemi," odhaluje Ladislav Kincl z Tuřan.
Podle něj se rekordy pohybovaly vždy nad desetimetrovou hranicí. „Pokud ale někdo hodí přes sedm metrů, je to už slušný výsledek," uznává Kincl.
Právě ty nejlepší letošní výkony přesahují sedmimetrovou hranici. Podle některých by ale mohly být i lepší. „Když se podíváte na všechny pokusy, byla jich letos spousta kolem čtyř metrů. Před patnácti lety házeli soutěžící dál. Myslím, že je to i prostorem, kde se hází. Původně se mělo vrhat za humny, kde je víc místa. Kvůli dešti je tam ale povrch podmáčený, takže jsme soutěž přesunuli na dvůr základny. Někteří závodníci se asi bojí, aby něco neponičili, nebo někoho nezranili, takže dávají do svých hodů méně síly, než jakou skutečně oplývají," odhaduje příčinu kratších hodů Eduard Andrla, který před patnácti lety skončil na druhém místě, a jednou dokonce i zvítězil.
Účast z recese
Zaházet si přišli i staří matadoři. „Kdysi jsem házel i sedm a půl metru. Letos budu rád, když přehodím pětku. Jsem tady spíš z recese, mladou generaci v tom přece nemůžu nechat samotnou," směje se Jan Marušják.
Nejenom lidé z Křenovic a Tuřan dorazili soutěžit, mezi účastníky jsou i zástupci dalších obcí. „Přijeli i z Vážan a dalších vesnic v okolí," říká jeden z organizátorů soutěže Josef Kehm starší, který soutěž řídí zpoza mikrofonu.
A nejeden soutěžící má i svůj fanklub. „Přišel jsem fandit kamarádovi. Myslím, že tu jsou i lepší, tak doufám, že mu moje skandování pomůže. Zkoušel jsem i házet nanečisto, ale nakonec jsem soutěžit nešel," usmívá se u piva Martin Rygl z Křenovic.
Závodníci mají hned sedm pokusů. „Může se zdát, že ke konci už budou unavení. Ze zkušenosti ale vím, že nejlepší pokusy jsou často právě ty poslední," tvrdí Kehm starší.
Fotografie ke shlédnutí zde
Autor: Karel Kašpárek
Uveřejněno: 12. srpna 2013
Se souhlasem převzato ze serveru http://vyskovsky.denik.cz/
