Za pár dní oslaví starosta Křenovic Jaromír Konečný čtyřicetiny. Jak sám tvrdí, i přes náročnost své pozice si
nenechal vzít hasičinu, které se věnuje od dětství. Pomáhal tak s nejrůznějšími požáry, loni třeba u toho
nejrozsáhlejšího u Bzence. Ve svém volném čase si momentálně dodělává veřejnosprávní vyšší
odbornou školu.
Hráč na kytaru i baskytaru je také předsedou Místní akční skupiny Za humnama. Nejen proto mu patří další díl našeho pravidelného seriálu Osobnost Vyškovska.
Váš návrat ke studiu vzešel z vlastní iniciativy s ohledem na to, jakou funkci zastáváte?
Jsou různé možnosti, jak si zvýšit kvalifikaci a myslím, že by to mělo být tak trochu povinností pro ty, kteří se do veřejné správy dostanou. V mém případě se nabízely nějaké kurzy nebo školení, přišlo mi vhodnější i s ohledem na to, že jsem jen středoškolák, vzít to takto komplexně. Sedím ve volené funkci, každé další vzdělání je navíc plusem do života.
Ve funkci starosty jste druhé volební období. Ale nikoliv od začátku …
Začal jsem rok před koncem minulého volebního období. Můj předchůdce skončil ze zdravotních důvodů. Tak to na mě spadlo.
Předpokládám, že jste byl předtím zastupitelem …
Byl jsem jím dvě volební období, možnost být starostou tak nějak vyplynula z okolností. Předchozí místostarosta končil také ze zdravotních důvodů, já jsem byl k dispozici, takže jsme se na zastupitelstvu takhle dohodli. Rok poté postihly velké zdravotní problémy také starostu, takže volba padla znovu na mě.
Jak jste tak velké změny ustál?
Určitě mi výrazně pomohlo předchozí vedení. Starosta Drahomír Kolařík tu působil nějakých sedmnáct let, jeho tým dotahoval několik zásadních akcí jako kanalizaci nebo průtah Křenovicemi. Lidé to možná tolik nedocení, ale měli bychom tyhle zásluhy vést v patrnosti. My jsme se tak díky tomu dostali do fáze, kdy jsme se mohli věnovat jiným věcem, které jsou tak nějak víc „vidět". Každý totiž vnímá hlavně negativa spojená například s rozkopanou dědinou v případě kanalizace. Přitom je to zásadní krok.
Co je tedy vidět?
To je těžké. Hlavně se nám podařilo zmapovat potřeby lidí, jak si život v Křenovicích představují. Na základě obsáhlého dotazníkového šetření jsme připravili rozvojový plán obce do roku 2020. Některé věci, které si člověk v danou chvíli ani neuvědomí, se skutečně promítly až na základě jeho výsledků. Vše je dnes nicméně hlavně o úspěšném získání peněz. Ne vždycky jsou navíc dotační programy vymyšlené tak, aby nám pomohly.
Co nejvíc vás v dotazníku překvapilo?
Asi fakt, že lidé jsou spokojení s tím, co mají. Rozvojových ploch se totiž bojí. Jsme blízko Brna, obávají se nějakého satelitu.
Dozvěděl jsem se, že jste dotáhl mladé hasiče na stupně vítězů na mistrovství v požárním sportu …
Hasiče dělám od dětství. Někdy v roce 2001 jsme družstvo obnovili. Od té doby jsme to táhli s jednou generací dětí, bylo poznat, že hasičinu už nějakou dobu dělají. V přeboru Moravské hasičské jednoty byly nejlepším mužstvem v požárním sportu. Byl to příjemný bonus. Pro ně i pro mě.
Takže hasičinu jste si starostováním vzít nenechal?
Určitě ne. Snažím se hasičům zůstat alespoň nějak věrný. I když jsem starosta, tak když siréna zahouká, stejně vyběhnu do hasičky a k ohni vyrazím. To jsou věci, které už má člověk v sobě asi napořád.
Vždy na podzim se horlivě hovoří o rozpočtu na následující rok. Co v tom křenovickém nebude chybět?
Jsme zvyklí dělat rozpočet až na jaře. Čekáme na roční výsledky, na provizorium už jsme zvyklí. Určitě nebude chybět revitalizace bývalého mlýnského náhonu a soustava protipovodňových opatření, na která jsme získali dotace, ale budeme se na akci podílet. Soustava bude plnit funkci přírodní a samozřejmě protipovodňovou.
Mezi starosty občas slýchávám, že pokud mají něco vyřídit, je třeba, aby byli uvolnění. Vy jím jste, dokážete si představit, že byste vše zařizoval až odpoledne po své práci…?
Je to těžké posoudit. My zase od starostů z měst slýcháváme, že by to nedokázali dělat, protože městský úřad má na každou specifickou činnost svůj odbor.
Jste předsedou Místní akční skupiny Za humnama. Ta byla několik let v útlumu. Věříte, když se blíží další šestileté operační období, že může být přínosem?
Slouží k posílení spolupráce mezi lidmi na venkově. Nejen mezi obcemi, na to jsou mikroregiony, ale mezi neziskovými organizacemi, podnikateli a dalšími. Je cílená do určitého segmentu. Skupiny pak soutěží formou určité obdoby žádosti o podporu na dané časové období. Naše podpořená přes ministerstvo zemědělství nebyla. Proto šla do útlumu. S blížícím se programovým obdobím až do roku 2020 jsem prosazoval MASku obnovit. Připravujeme třetí projekt, dva předchozí se týkaly práce s mládeží u hasičů a ochotnického divadla.
Předpokládám, že když jste projekty startovali, vybírali jste oblasti, která jsou vám blízké …
Určitě. Spolupracujeme například s Místní akční skupinou Společná cesta, se kterou se nám podařil myslím pěkný kousek, protože jsme pro hasičské sbory do regionu dostali vybavení pro pořádání hasičských soutěží, pomohli jsme s různými aktivitami, s proškolením vedoucích … Takže se snažíme, aby byl dopad na území co možná nejširší. Naše MASka je napůl na Vyškovsku a napůl v Brně-venkově, dá se říct, že kopíruje Slavkovské bojiště a jeho nejbližší okolí.
Zmínil jste Slavkovské bojiště. Turistická trasa vede i přes Křenovice nebo hromadné hroby nad obcí. Co pro vás nejrůznější vzpomínkové akce znamenají?
Je to kus historie obce, ve které žiji. Mám zájem si o dané době něco přečíst. Těší mě, že se v obci konala porada před bitvou a Křenovice sehrály určitou roli.
Neodsunulo starostování vaši muzikantskou vášeň, tedy hru na baskytaru a kytaru?
Hudbě už se moc nevěnuji. Jako mladí jsme hrávali bigbít. I můj brácha je muzikant, i když podstatně lepší. Přešli z bigbítu na klasickou plesovou kapelu a nějak se to sklouzlo, že jsem s nimi asi dvanáct let hrál. Teď dělám tak jednou za tři roky akorát záskok. Dokonce i zpívám, na mikrofon ale ne. (smích)
Festival Pod křenovskó májó patří k vyhlášeným folklorním setkáním. A Křenovice po téhle stránce nejsou známé jen díky němu …
To je pro Křenovice výborná reklama. Kulturní život je tu opravdu bohatý. S místními spolky vždy na začátku roku dáváme dohromady kalendář akcí. Stává se, že se jich občas koná víc v jeden den. Mnohdy je opravdu těžké to skloubit.
To musí starostu těšit …
Přesně tak. Tady snad není týdne, kdy by tu nebyla akce pro veřejnost jakéhokoliv charakteru. Myslím, že dost lidí si to uvědomuje, někteří samozřejmě řeknou, že se v obci nic neděje, ale nad tím se tak možná jen pousměji. Víc lidí znamená víc možností. Občas ale závidím i menším obcím, komunita je tam zase přátelštější, znají se tam opravdu všichni. My už jsme přece jenom velká vesnice, ale pořád jsme dědina a vždy jí budeme. I když se mě mnozí ptají, proč nejsme městys.
A proč jím nejste?
Jsem možná konzervativní, ale na dědinu jsem hodně upjatý. Nepamatuji si, že by někdo přišel s takovým návrhem. Jsme obcí historicky, z toho vyplývají i názory a obavy lidí, o kterých jsem mluvil, aby tady nevypukl nějaký boom se stěhováním. Vnímají Křenovice jako vesnici a přiznávám, že jsem jedním z nich.
JAROMÍR KONEČNÝ• je mu 39 let
• je svobodný a je křenovickým
rodákem
• od roku 2009 vykonává funkci
starosty Křenovic
• hrdě se hlásí k hasičům
• asi deset let jezdil jako
táborový vedoucí do Vřesovic
u Kyjova
Autor: Michal Kočí
Uveřejněno: 22. října 2013
Se souhlasem převzato ze serveru http://vyskovsky.denik.cz/
