Zatímco před dvěma sty osmi lety, ačkoliv se vlády pomalu ujímala zima, bylo také v Křenovicích zřejmě hodně
dusno, právě teď, když se má odehrát stejná událost, se už z dálky ozývá ze dvora obecní hospody
hlasitý smích.
Vojákům, kteří představují historické ležení odehrávající se v obci v předvečer bitvy tří císařů, je veselo. Mají přesný scénář a na rozdíl od Rusů, Rakušanů i Francouzů, kteří se v roce 1805 utkali na slavkovském bojišti, vědí, jak událost skončí.
Někteří z nich ji předvádějí už po pětadvacáté. „V obecním dvoře se ležení koná po sedmnácté, dřív jsme ho pořádali jinde v obci. Myšlenka vznikla před pětadvaceti lety na základě historických událostí. V Křenovicích se totiž v předvečer bitvy konala porada spojeneckých vojsk," přibližuje jeden z organizátorů, člen křenovické šermířské skupiny Buhurt představující francouzského dělostřelce, Oldřich Bartošek.
V boji i šest děl
Když dělali akci poprvé, sešlo se jen pár nadšenců. „Postupem času se rozrostla do mnohem větších rozměrů. Teď je tady asi sto padesát vojáků a šest děl, což je myslím na Křenovice dost. Když říkají, že pod Santonem jich bude patnáct nebo dvacet," tvrdí Bartošek.
Přehlídka je opravdu skvostná a je na co se dívat. Po dvoře se procházejí vojáci všech armád, někteří z nich přijeli z Polska a Francie, v dokonalých uniformách. Před dvorem postávají koně s jezdci s nablýskanými přilbami. Mezi nimi kličkují měšťané a samozřejmě spousta diváků.
Na rozdíl od předchozích let je dnešní ležení, respektive bojová ukázka, v mnohém originální. „Dřív vojáci bojovali v obci. Teď má šarvátka být na kraji vesnice. Určitě to bude lepší podívaná, přijelo mnohem víc vojáků než dřív. I uniformy jsou různorodější. Nejsem rodilý obyvatel Křenovic, ale od té doby, co tady žiji, je to zhruba deset let, sem chodím dá se říct pravidelně," svěřuje se například Petr Uher z Křenovic.
Podle Bartoškových slov se letos část akce přesunula na okraj vesnice, aby se zamezilo stížnostem ze strany obyvatel. „Je pravda, že výstřely jsou hodně hlasité a odnášejí to hlavně zvířata, která jsou pak vyděšená. Uprostřed dědiny jich je spousta. Lidé se bouřili. Bojovat mezi domy nebylo šťastné. Mimo vesnici to bude lepší," uznává dělostřelec.
To už jsou ale vojáci nastoupení před dvorem a na základě pokynů se začínají ubírat k bojišti. „Marche!" zní z úst francouzského velitele, jehož pěšáci a dělostřelci, táhnoucí zbraň vážící přes půl tuny, následují jako ovečky pastýře. „Vůbec to není legrace. Teď je to ještě dobré, ale až dělo potáhneme bez kolesny do kopce na bitevním poli, bude to horší. Pojďte si to vyzkoušet," vyzývají mě se smíchem dělostřelci.
Ukázka se odehrává na rozlehlé stráni, jejíž spodní část je osvětlená pouličními lampami. Výstřely z pušek střídají salvy z děl, následuje jedna za druhou, až skoro zaléhají uši. Ani ne v polovině rozsáhlého prostoru se něco míhá. Jde o divokou kachnu, která si na několik okamžiků vyžádala víc pozornosti než vojska svádějící boj na život a na smrt. Po zhruba patnácti minutách od začátku šarvátky zvedá křídla a odlétá. „Musí být hrozně vyděšená," zní soucitně z obecenstva.
Jedno odpoledne
A zatímco Francouzi zasazují spojeneckým armádám jednu ránu za druhou a nakonec je drtivě porážejí, ve dvoře obecní hospody se pro ně chystá vydatná večeře. „Boje v Křenovicích se neúčastním, jezdím až pod Santon. Loni jsem tam byl jako dělostřelec poprvé. Tady mám docela jinou, ale podle mě taky dost důležitou práci. Opékám pro teď už určitě vyhladovělé vojáky sele. A to třetím rokem," usmívá se vedoucí křenovického oddílu Tuláci, který na akci každoročně pomáhá, Jan Macko.
Podle Bartoška je celá akce v Křenovicích výjimečná i tím, že ji zvládnou za jedno odpoledne. „Předvádíme ležení, bitvu, pietní akt i ohňostroj. Jinde to celé trvá dva dny," zmiňuje Bartošek.
Autor: Martina Hašková
Uveřejněno: 30. listopadu 2013
Se souhlasem převzato ze serveru http://vyskovsky.denik.cz/,
