Obnova vážanského rybníku? Zamezení extrémním suchům, věří ochranářský spolek
Slavkovsko – Vznikl před půl tisíciletím, jeho konec přišel po napoleonských válkách. Vážanský rybník se nacházel na ploše asi jednoho kilometru čtverečního, kde se dnes setkávají katastry Vážan nad Litavou, Hrušek, Křenovic a Slavkova u Brna. Vzhledem k tomu, že i letos se připravuje vládní podpora pro rozvoj rybníkářství s biocentry, Slavkovský ochranářský spolek má za to, že je nejvyšší čas zasadit se o obnovu velké vodní plochy, na jejíž části se už nyní biotop bohatý na vodní ptactvo a jiné živočichy tvoří.
„Dnes jsme na Slavkovsku svědky velkých výkyvů teplot, které velmi škodí vegetaci a ovzduší. Z hlediska statistiky lze hovořit o tom, že u nás panuje stepní klima. Na vině je kromě jiného brněnská aglomerace: obrovské tepelné proudy, které z ní vychází, rozhánějí mraky, a tak jsme u nás svědky velkého sucha. Někdy i velmi extrémního," popsal člen spolku Jaromír Seifert.
To se, jak podotkl, podepisuje na možnostech zemědělství, zahrádkaření a vinařství. „Vážanský rybník představoval obrovskou kumulovanou energii, která měnila mikroklimatické podmínky v regionu do kladných hodnot. Jak se říká, voda tvoří vodu: obnovení této nádrže by mělo na klima v regionu nesmírně pozitivní účinek," dodal Seifert, který obnovu rybníka v místě za slavkovským železničním nádražím, která nese název Vegšpigle, prosazoval už skoro před dvaceti lety.
Tehdy chtěl, aby územní plán vyčlenil v lokalitě prostor pro biocentrum. Navazuje přitom na aktivitu slavkovského rodáka a propagátora ochrany přírody Eugena Pohleho, který by se předloni dožil sta let. „Před časem jsem se k záměru opět vrátil, jelikož mě rybářský svaz požádal, abych vytvořil almanach o rybnících na Slavkovsku. Rozhodl jsem se tedy znovu poukázat na to, co v místě kdysi bylo, co fungovalo a co se dá znovu použít," zdůraznil člen spolku.
Extrémně suchý byl na Slavkovsku například rok 2008. „Do října spadlo asi jen pětatřicet centimetrů srážek. Pro srovnání: na Sahaře napadne za rok rosou asi pětadvacet centimetrů vody," poukázal člen Slavkovského ochranářského spolku Jaromír Seifert.
Ten už komunikuje s vedením jednotlivých obcí. „Rozhodující je, jak se k věci postaví zastupitelé a obyvatelé Vážan. Na jejich katastru se totiž nachází největší část plochy," poukázal Seifert.
Zástupci jednotlivých obcí se chystají o věci debatovat asi za měsíc. „Koncem března pak můžeme záležitost řešit na zasedání vážanského zastupitelstva. Já osobně se k myšlence stavím velice kladně, obnovit by se určitě měla alespoň část rybníka. Jedná se o jednu z mála lokalit v regionu, kde je zbudování takového díla možné. Jak by k němu mohlo dojít a kdo by se za projekt měl postavit, o tom je ještě předčasné mluvit. Záleží na mnoha aspektech, hlavně na penězích," řekl starosta Vážan Václav Matyáš.
Seifert souhlasil, že obnovit Vážanský rybník v celé jeho velikosti nepřipadá v úvahu. „Pokud vznikne čtyřicet hektarů vodní plochy s mokřadem, což by jímalo okolo čtyř set tisíc kubíků vody, bude to už dostatečně velká plocha, aby ovlivnila mikroklima v krajině. Okolní velkozemědělská produkce ji nebude tolik utlačovat. Velmi důležité je to, že místo je daleko od civilizačního šumu. Nevedou tam žádné cesty. Nebude tam nikdo jezdit ani chodit, a rušit tak zvěř. Pravda je, že blízko vede železniční trať, ale zvířata ví, že vlak z trasy neuhne. Neděsí se ho tolik, jako kdyby tam někdo chodil se psem nebo jezdil na motorce," poznamenal Seifert.
Přesnější vyčíslení nákladů na takto velkou akci spolek nemá k dispozici, le však podle něj odhadovat, že obnova vyjde řádově na desítky milionů korun. Na úterním jednání starostů z dobrovolného svazku obcí Ligary a svazku Ždánický les a Politaví seznámil zúčastněné s možnostmi čerpání dotací senátor Ivo Bárek. „Operační program Životní prostředí bude oblast rybníkářství určitě podporovat. Pokud žadatel splní všechny náležitosti, může s dotací počítat," řekl Bárek.
Seifert dodal, že projekt musí splnit tři podmínky, aby získal dotaci. Lokalita už splňuje dvě z nich. „Za prvé v ní musí být retenční prostor, ten už tam funguje, za druhé biotop: už nyní se v místě nachází spousta živočichů. A za třetí je nutné v biocentru mít vodní plochu, kde se chovají ryby. To je poslední, co schází a o co nám jde," vyjmenoval Seifert.
Uveřejněno: 18.2.2015
Autor: Adam Hrbáč
Se souhlasem vydavatele převzato z Vyškovského deníku