Původně mělo jít jen o sběratelskou výstavu. Nakonec si zájemci ve společenském sálu v Křenovicích vyzkoušeli
ovládat i železniční modely. Za velkého zájmu viděli, jak to na dráze skutečně funguje.
Křenovice /REPORTÁŽ/ – Za svých mladých let stál s ostatními modeláři fronty, když se na pultech objevila nějaká nová mašinka. Elektrické vláčky dostal ve dvou letech. K první soupravě přibyla brzy další. Vše, co bylo kdysi k dostání, měl. Jeho království železnic dnes čítá zhruba tři stovky lokomotiv a tisícovku vagónů. Je schopný sám uspořádat velkou výstavu. A stejně by mu vitríny nestačily. „Momentálně se zaměřuji především na třetí a čtvrtou epochu modelových řad, tedy na roky 1945 až 1992. Snažím se všechno, co vyjde, ve sbírce mít," poznamenává Richard Klepárník z Klubu modelářů železnic Brno I. Hlavní organizátor křenovické výstavy železničních modelů přivezl parní mašinky, lokomotivy, které tahaly těžkotonážní vlaky, i motorové soupravy, které dnes u našich západních sousedů jezdí už pouze muzeální jízdy.
Původně mělo jít jen o sběratelskou výstavu. Nakonec si zájemci ve společenském sálu v Křenovicích vyzkoušeli ovládat i železniční modely. Za velkého zájmu viděli, jak to na dráze skutečně funguje.
Zanícení nejmenších návštěvníků, obdivné komentáře dospělých. „Barevný a perfektní," hodnotí čtyřdenní výstavu vnuk Valérie Bartákové z Křenovic.
„Přišla jsem kvůli němu. On i další děti, které akci navštívily, jsou nadšení," pokyvuje žena.
Křenovičtí původně nicméně chystali pouze výstavu sběratelských kuriozit a zajímavostí. Nakonec ji spojili se železničními modely. A ty jsou podle očekávání hlavním tahákem. „Přijeli i lidé z různých koutů republiky, kteří něco sbírají. V některých případech jsou to sběratelské zajímavosti spojené právě se železnicí, v jiných taková všehochuť: mlýnky, hrnky, papírové kapesníky, ubrousky, hudební nástroje, pivní tácky nebo sladidla. Chtěli jsme, když se chlapi přijdou s dětmi podívat na vláčky, tak aby i maminky z toho něco měly," zmiňuje předsedkyně spolupořádajícího Křenovského občanského sdružení Jitka Schovancová.
Modely vystavují na ploše větší než devadesát metrů čtverečních. Než ovšem taková nádhera vznikne, je třeba nepředstavitelná spousta mravenčí práce. Modeláři dali pro výstavu dohromady kolejiště, které představuje dnes už zrušenou trať z Čejče do Ždánic. „Dovezli jsme ty nejzajímavější výseky trati přesně podle toho, než provoz na ní pro nezájem cestujících skončil. Měřítko zmenšení je 1:120. Dobře vyjezdit se dá i na dalších modelech řízených počítačem. Spolupracujeme totiž s fakultou Mendelovy univerzity v Brně, ve které se vyvíjí program, který je podobný tomu, jenž dnes řídí dráhu. A studenti se na něm učí. Pro nás to tedy znamená, že máme moderní ovládání, pomocí kterého sledujeme, co se na trati právě děje. Spojili jsme tak příjemné s užitečným," oceňuje Klepárník.
Autobusy podle jeho slov ve čtvrtek svezly na tři stovky dětí. Právě první den totiž byla výstava určená pro okolní školy. „Domů se jim moc nechtělo," chlubí se organizátor.
Na víkend nicméně přemluvily rodiče, prarodiče i kamarády a do křenovického společenského sálu se vrátily.
Píšťala, houkačka, informační hlášení. A rána. Jeden z modelů vykolejil. Malí i velcí s ovladači v rukou na sebe jen nejistě pokukují. Za pár minut je ale vše tak, jak má být. „Dekodér si umí rozjezd pohlídat, takže i když dá nějaký chlapec plnou páru, dá pozor na to, aby byl rozjezd jako ve skutečnosti. Mnozí navíc ještě nechápou, že do výhybky se musí jet pomaleji," usmívá se Klepárník, který modely i koleje kupuje, okolní krajinu navrhuje a vyrábí.
Jeho základ pak kolegové digitalizují. „Kdysi jsem modely i stavěl, jenže to byla ještě fůra volného času," směje se muž.
Jede i za deště
Za dokonalým světem v miniaturním měřítku nicméně stojí hodně času, úsilí a peněz. „Máme i zahradní železnici, která může jezdit za každého počasí. Je řízená digitálně. Ovládat se může pomocí aplikace v chytrém telefonu, má zvukové efekty skutečných předloh. Technologie postoupily, dnes se dá udělat takřka všechno," zdůrazňuje Klepárník.
Něco takového rád slyší tříletý syn Romany Vičarové. Je velký vláčkový fanda. „Berou ho auta, vláčky, s manželem si hrají, ten má ještě nějaké ze svého dětství. Určitě jsem ráda, že se podobné výstavy dostanou i do vesnic," zmiňuje Vičarová z nedalekých Hrušek.
17.4.2016
